Já...

Já ? Kdo sem ? Sem nikdo.. Sem živoucí stín, sem chodící bolest, potulní smrt... Každý den procházím světem a vidím bolest a utrpení bez konce a bez štěstí... Dívám se na hloupost lidí a jak sou zaslepeni, jako slepci.. Sem jediný kdo chodí na světe s otevřenýma očima. Jediná věc na světe co bych chtěl ? Nevědomost.. Chtěl bych být slepí jako ostatní a koukat na svět s růžovými brýlemi... Bez brýlí je svět jako peklo, chci brýle.. Potřebuji je... Musím kvůli tomu umřít ? Kéž by šlo žít bez srdce... Kéž bych si ho mohl vyříznout z hrudi, dokázal bych to i lžičkou. Otázka zní.. Jak se cítím ? Cítím se osaměle... Cítím se jako titán jež drží zemi ale který nic neovlivní, připoután řetězy k planete jež cítí jak po něm lidé šlapou, plivou.. Mé paže sou až moc silné, až moc dlouho dokážu držet tuhle planetu, až moc dlouho dokážu nato všechno se dívat, můj bratr smrt mě má jako posledního na seznamu, proč ? Sám nevím, asi proto že sem jeho bratr, smrt.. Jeto člověk který otevřel oči ? Je stejný jako já? Kdo ví... Vím jen to že v tomhle peklu budu dlouho.. Budeme tady všichni a jen já uvidím co se děje... Jen já u toho budu trpět a svíjet se v mukách jež zažívám každý den.. Ale i v té bolesti podléhám naději.. Naději že všechno bude dobré a najdu ztracené růžové brýle, ale už nechci myslet na nic.. Chci se dostat do limba a nemyslet, nemyslet na dnešek a ani na zítřek, proč taky ? Bavilo by mě to kdybych žil, ale trpím když jen přežívám.

Bolest

Bolest jež je všude kolem nás.. Bolest která je viděna každý den, bolest která chce být viděna není bolest, ta skutečná je uvnitř každého z nás, vevnitř v bolesti je pravda.. Ta bolestivá pravda s kombinací naších životů a neštěstí nás všechny sžírá, sžírá nás to že o naši bolesti nemůžeme nikomu říci? Nebo to že s tím musíme žít každý den, každou sekundu svého života až do naší smrti? V posledních vteřinách svého života si uvědomíme... Že naše bolest umře s námi a že ta bolest co v nás hnila a pronásledovala nás celou tu dobu... Mizí, mizí spolu s naším životem... I ta bolest stála celý život při nás, plakala s námi, radovala se s námi i když to byla bolest. Nevím jak vy... Ale je mi líto že ta bolest odchází s námi, přece jen.. Jeto věc, která nám v živote pomáhala a ničila zároveň, ale hlavně která... Byla s námi i v těch nejtěžších momentech našeho života a u které jsme věděli že nás nikdy neopustí.. Jako náš věčný kamarád kterého nemáme rádi i když zato nemůže... Ale je při nás vždy, když ho potřebujeme.

Zlí pohled na věc

Proč vidím vše tak zle? Jelikož má duše se vydala na cestu pravdy... Ta je špatná... Proč, ptáš se? Byť cesta lží je krásna, s láskou se poslouchá jelikož lež nám ukazuje svět krásnějším místem a schovává skutečnost jež je zlá a trnitá... Ano.. Trnitá je cesta pravdy a tou cestou necestou se vydala má duše ač vidím pravdu tak mé oči krvácejí a srdce pláče... Ačkoliv je pravda spravedlivá a bolestivá jeto ta správná cesta? Cesta mudrce nebo mučedníka, oplatí se trápit mé oči a mou duši kvůli pravdě? Nebo je to jen cesta pravdy a na konci nečeká nic než... Slepá ulička.

Citát Života

"Každý den je pro mě utrpení a bolest... Ale život je tak krátký že mě nutí tyhle pocity vychutnat."

"Every day for me, is misery and pain ... But life is so short, that makes me enjoy these feelings."